Podpořte a přečtěte si o Kristýnce: https://www.donio.cz/pribeh-maminky-vyrustajici-v-dd-a-jeji-dcerce-sofince
Jmenuji se Kristýna. V dětském domově jsem si hrála, učila se, smála se, zlobila, no prostě žila, celkem sedm let. Sedm let bez mámy, táty, bez rodiny. Rodinou mi byly tety vychovatelky, strejda a pan ředitel. Ti mi pomohli připravit se na profesní dráhu dospěláka, ale ostatní bylo stejně jenom na mě. Těšila jsem se na život mimo dětský domov, těšila jsem se, jaká svoboda mě čeká. Život se ale naučit nedá, život sám je učitel. I když jsem z dětského domova, žádné výhody mě na mé cestě nečekaly.
Po odchodu z dětského domova jsem okamžitě nastoupila do práce a šetřila, abych si mohla dopřát lepší život. Před čtyřmi lety jsem konečně dosáhla na hypotéku a splácím byt 1+1. Nebyl v dobrém stavu a bylo nutné udělat novou elektřinu, vyštukovat a vymalovat. Podařilo se mi dát dohromady jednu místnost, ostatní ještě na svou opravu čekají. Chodila jsem na přesčasy, abych měla na rekonstrukci. V práci jsem byla víc než doma. Pracovala jsem dva roky v České Lípě a pět v Liberci.
Pak se mi otočil život vzhůru nohama, byla jsem šťastná, konečně jsem měla vše, co jsem si vždycky přála. Vše bylo fajn do doby, než jsem otěhotněla. Celá situace byla pro mě naprostým šokem, měla jsem totiž na dítě najednou zůstat sama, což se také bohužel stalo. Najednou jsem pro něj byla jen socka z děcáku…Jeho reakce mě nečekaně zasáhla. Ano, mohla jsem situaci řešit potratem, ale bohužel ze zdravotních důvodů už bych další miminko mít nemusela. Bylo nám řečeno, že s námi nechce mít nic společného. Zůstala jsem sama, těhotná s hypotékou a nedodělaným bytem. Rozhodla jsem se, že to zvládnu. Život mi dal už dost ran, ale teď jsme na ten život dvě, proto chci udělat maximum, abychom to zvládli. Jednoduché to není.